Zatím NEOficiální stránka českých ministrantů

Kamil-Gabriel

7. 2. 2009 0:00
Rubrika: Členové

Profil

1.Jelikož si nejsme cizí, tak bychom se tě rádi zeptali jak se jmenuješ, odkud jsi a ve které farnosti ministruješ.
V křestním listu mám napsáno Kamil Gabriel Valenta. Za pár měsíců mě čeká biřmování a se ctí do svého jména příjmu dalšího patrona, bude jím sv. Ondřej nebo sv. Jan. Narodil jsem se v Olomouci a zde také bydlím. Ministruju v ŘK farnosti sv. Mořice.

2.Co tě přivedlo k ministrantování a jak dlouho se této službě věnuješ?

Se mnou to bylo složité. K ministrantské službě mě táhl cit. Bylo mně asi 5 nebo 6 roků, ČT vysílala v neděle nějaké pořady a já tam vídával ministranty "v akci". Moc dobře si pamatuju, jak silně se mi rozbušilo srdce a já věděl, že jednou budu ministrovat také, že to přijít musí. Sám sebe jsem připravoval, četl jsem nejrůznější články, ale věnoval jsem se i sebeformaci. Cítil jsem, že ministrování není jen o "podávání předmětů u oltáře". Potřeboval jsem duševně vyzrát. Mluvil jsem o tom s jáhnem. Řekl mi, že jestli budu mít pořád pocit, že ještě připravený nejsem, nezačnu nikdy. Ať prostě jednou ráno příjdu a že to půjde. A tak se stalo. Mám odministrováno asi 200 mší.

3.Jaký byl tvůj největší zážitek u oltáře?
Při podávání sv. přijímání. Jak jsem pořád zvedal ruku s paténou, probudil se v rukávu rochety pavouk, který si tam po celou mši spal bez mého vědomí. Vylezl po ruce až na paténu, kde jsem ho uviděl. Bál jsem se, že jestli si ho všimnou postarší ženy stojící v řadě, nastane... raději nedomýšlím co. Tak jsem ho chytil za nožičku a odložil na sloup.
A největší duchovní zážitek? Při jedné adoraci. Přestal jsem vnímat veškeré dění a jakoby ze mě "vytékaly" otázky, které jsem v sobě dlouho nosil. A hned také začaly "přitékat" odpovědi. Zjistil jsem, co dokáže pokora a upřímná láska před Nejsvětějším Srdcem.

4.Co tě v současné době nejvíc potěšilo?
Poznání některých lidí, prohloubení kamarádství s těmi, které znám už dlouho. Ale také ledasjaké maličkosti: mezi mé věci přibyl jeden hrníček a hliněná čajová konvička. Nejsem materialista, ale občas mně takové milé předměty zvednou náladu hodně.

5. Jak by jsi nám přiblížil své ministrantské společenství? Několik vět o tom co dělá mini.klub během roku, aktivity apod.

Ministrantské společenství nemáme, třebaže v minulosti byly pokusy jej zavést. Snažím se vymýšlet aktivity s využitím úžasných církevních míst v Olomouci, také přemýšlím jak trochu propojit ministrující mládež nezávisle na farnostech. Bohužel jsme farnost městská - a to s sebou nese mnohá úskalí. A tak se mnohdy má aktivita uchytí u ministrantů "přespolních", nebo někde úplně jinde.

6.Co si myslíš, že je na službě u oltáře nejdůležitější?
S oblibou říkávám že "pokloněná hlava a pozvednuté srdce". Myslím, že ministrant dospěje tehdy, když zjistí, že během mše na něj nemusí zbýt žádný úkol a přesto ministruje. Dokud je to jen "přetahování se o konvičky", je to jen klukovská hra. Ale důležitá.

7.Co by jsi chtěl vzkázat ostatním?
Milí ministranti! Nezapomínejte, že vaše služba nezačíná zazvoněním u vchodu do sakristie a nekončí vysvlečením rochety. Dobrý ministrant má sloužit i mimo zdi kostela.

Profil

 

Zobrazeno 1269×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková